Už máte svůj cíl na příští školní rok? My ano.

Další školní rok je za námi. Bilancovali jste? My ano. V průběhu června jsem měla schůzky s jednotlivými pedagogy a kromě evaluace letošního roku jsme společně diskutovali o jejich pedagogických a osobních cílech, které si sami stanovili na příští školní rok.

Tyto pohovory děláme každým rokem od chvíle, kdy jsem nastoupila jako ředitelka. Jsou založeny na důvěře a nemají za cíl jakékoliv zvýšení či snížení platu. Jsou spojeny s osobním rozvojem jednotlivých pedagogů.

Každý z nich, včetně mě, si stanovuje jeden cíl v oblasti profesního rozvoje a jeden osobní cíl (někteří i více). V rámci hodnotícího pohovoru se nejdříve zaměřujeme na to, jak se jim podařilo či nepodařilo dosáhnout cílů, které si stanovili na letošní školní rok, a pak diskutujeme o tom, co si vybrali pro následující rok.

Abych byla trochu konkrétní, pokusím se to ukázat na vlastním příkladu pedagogického cíle.

V letošním roce jsem se rozhodla vyzkoušet popisnou zpětnou vazbu. Můj cíl zněl:

Nejméně čtyřikrát ročně ohodnotit žákovské výstupy na základě předem daných kritérií pomocí popisné zpětné vazby.

Zdá se to jednoduché, ale ti, kdo hodnotíte slovně, víte, že je to obrovsky náročné a to nejen časově. Upřímně vás obdivuji.

A jestli se mi cíl podařilo splnit? Ano i ne. S odstupem času totiž vidím, že jsem se postupně zdokonalovala, a proto mou první popisnou zpětnou vazbu nelze nazývat popisnou.

Taky jsem zjistila, že to není jenom tak, rozhodnout se napsat hodnocení žákovských výstupů. Pokud nejsou dobře stanovená kritéria, strávíte nad psaním opravdu hodně času.

Ale zpět k pohovorům. Přestože je děláme už nějaký ten rok, až letos jsem se společně s kolegyní podívala na dané cíle z jiného pohledu.

„Nebudeš se zlobit, když jsem se rozhodla dát si oba cíle v oblasti, která mě baví?“

„A proč bych se měla zlobit? Jsou to tvoje cíle a tvoje volba.“

„Říkala jsem si, že bych měla zvolit oblast, která mi nejde, abych se někam posunula a taky se něčemu naučila, ale upřímně se mi do toho nechtělo. Dělala bych to s odporem a jenom proto, že musím a v konečném důsledku by to nesplnilo svůj účel, jen bych se trápila.“

Takhle malá pasáž našeho rozhovoru mě přiměla zamyslet se nad podstatou dávání si cílů, vytváření vizí nebo plnění svých snů.

Celý život jsme vychováváni k tomu, abychom pracovali na úkolech jiných lidí, a plnili tak jejich sny nebo cíle.

Už ve škole nám každý říká, co máme dělat. A stačí začít u jednoduchých pokynů. Jak zapsat datum do sešitu, jakou pastelkou vybarvit obrázek, čím smíme a nesmíme podtrhávat, jak zapsat slovní úlohu jediným správným způsobem, kde se musíme podepsat.

Někdo za nás vybral, co se budeme učit nebo z čeho musíme dělat domácí úkoly. Když jste úspěšní v matematice, je to skvělé, ale němčina vám moc nejde, tak si ji musíte procvičit. Proč?

IMG_5405

Proč se nemůžeme věnovat tomu, v čem jsme dobří, co nás baví, v čem bychom se mohli zdokonalovat a postupně dosáhnout mistrovství.

Trávíme spoustu času nad úkoly druhých lidí, namísto toho abychom si určili vlastní priority a denně jsme pracovali na tom, co nás posune dál, blíže k našim cílům, vizím, snům. A ještě k tomu máme výčitky, když si dáme svůj osobní cíl v oblasti, která nás baví.

Moc by se mi líbilo, kdybychom mohli mít ve škole předmět, ve kterém bychom se rozvíjeli v oblasti, co nás zajímá a jsme v ní dobří.

IMG_5039

Vytvořili bychom si svou vlastní vizi, naučili bychom se stanovit si cíl, naplánovat jednotlivé kroky k jeho dosažení, stanovovali bychom hypotézy a ověřovali zda jsou pravdivé nebo ne.

Nebo jen rozvíjeli svůj talent, třeba bychom napsali knihu, příběh nebo nakreslili komiks, namalovali obraz nebo uspořádali výstavu vlastních fotografií.

Nemyslím, že je to málo. Z mého pohledu si myslím, že bychom se nakonec naučili mnohem více než v běžné výuce.

Nemějme proto strach si dávat profesní i osobní cíle v oblasti, kterou máme rádi. Důležité je, si ten cíl opravdu dát a jít za ním.

Lenka Skýbová
Mou vášní je využívání dotykového zařízení ve vyučování a díky tomu pomáhám učitelům ovládnout iPad tak, aby jejich výuka byla netradiční, zábavná a smysluplná. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *