Pracovní list z mrazáku

otázky

Každý občas nemá svůj den. A to se pak dějí věci. Jeden takovýto „úžasný den“ se mi stal v úterý. Začal úplně nevinně – kopírováním pracovního listu…

Jako každá správná poučená učitelka se ve škole snažím šetřit papírem, a tak jsem si řekla, že je škoda prázdné strany na pracovním listu s oznámkovanou samostatnou prací z minulé hodiny a že je potřeba ji ještě využít. Takže šup s ní do kopírky.

Fyzikáři už asi vědí, ale na mě po ránu ve frontě na kopírku mluvilo ve sborovně několik lidí najednou a k tomu jsem ještě řešila telefon, takže mi souvislosti nedocházely. Přijdu do třídy a říkám: „Vytáhněte si žákovské knížky, zapíšeme si známky.“

Jenže známky byly to jediné, co bylo na pracovním listu vidět. Informace zapsané při samostatné práci gumovacím perem se při kopírování vypařily. Předpokládám, že nejsem první ani poslední, komu se něco podobného stalo a možná si v duchu říkáte, proč o tom vůbec píšu, ale o tom, co se stalo potom se nedá nenapsat.

Nejprve se strhla lavina vlastních zkušeností žáků s gumovacím perem. Jak psali domácí úkol pod lampičkou, šli se navečeřet a po večeři bylo po úkolu, jak jiná paní učitelka nechala otevřené sešity na parapetu a celé dopoledne na ně svítilo přes okno sluníčko a taky, jak vyrobili květiny, které měly v okvětních lístcích jména všech spolužáků, a pak poprosili paní učitelku, aby jim květy zalaminovala.

Pak ale začali stanovovat hypotézy a navrhovat postup jejich ověření. Páťáci.

Katka: „Když se to teplem ztratilo, třeba vrátí písmo zpět chlad. Dejme písemky do mrazáku a uvidíme.“

Tina: „Tak to za domácí úkol všichni vyzkoušíme a uvidíme, jestli se to podaří.“

Natálka: „A to se tomu papíru v mrazničce nic nestane?“ Vždyť bude mokrý!“

Tomáš: „Nebude, když máš na sáčku v mrazničce nalepené cedulky, tak nejsou mokré.“

 

Jakub: „Já bych chtěl říct, že když chceme druhým koncem pera gumovat, tak vlastně negumujeme stejně jako pomocí gumy tuhu z tužky, ale využíváme principu tření. Vzniká teplo a písmo mizí.“

Lucka: „To by ale pak mělo jít gumovat čímkoliv. Třeba prstem, to taky vydává teplo.“

Jakub: „Tak to zkusme.“

 

Načež se znovu ozvala Tina: „A když se to písmo v mrazáku zase objeví, bude vidět stejně jako to původní nebo bude slabší? A co kdybychom ho pak zase dali do kopírky a pak zase do mražáku, pořád dokola. Bude vidět míň a míň a míň?“

Neřekla jsem během té diskuze ani slovo, jen jsem poslouchala a měla čím dál větší radost. Co víc si po dvou letech výuky pomocí metod kritického myšlení mohu přát. Vzájemně si naslouchají, diskutují, navrhují vlastní řešení, kriticky myslí a obhajují svůj názor. I kdyby si z přírodovědy nezapamatovali vůbec nic, tak mi tohle stačí. Tyto dovednosti totiž budou potřebovat celý život.

A jak dopadly pracovní listy?

Katčina hypotéza se potvrdila. Ve čtvrtek každý, kdo si na dobrovolný domácí úkol vzpomněl, mával pracovním listem se znovuobjeveným písmem, včetně mě. Přece jsem to nemohla nevyzkoušet 🙂

Lenka Skýbová

Mou vášní je využívání dotykového zařízení ve vyučování a díky tomu pomáhám učitelům ovládnout iPad tak, aby jejich výuka byla netradiční, zábavná a smysluplná.

Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře
  1. Stáňa Krpcová napsal:

    Opět skvělé! Chybička se někdy vloudí snad každému, ale jen někteří z toho dokáží vytěžit maximum! A reakce žáků v této chvíli? Co víc si jako učitelka můžete přát???

    • Lenka Skýbová napsal:

      Jo byli vážně skvělí, strašně mě to dostalo. Proto jsem o tom taky napsala 🙂 Kvůli takovýmto okamžikům stojí za to, tu práci dělat.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *