Požární poplach jako nudná povinnost? Změňte to!

Požární poplach, nudná povinnost, kterou každý rok poctivě opakujeme. Scénář vždy stejný. Domluvíme se, že bude poplach, vyhlásíme školním rozhlasem a všichni opustíme školní budovu. Kdyby ale skutečně hořelo, kdo ví, jak by to dopadlo. A tak jsme se rozhodli „udělat to jinak“.

Bez hasičů by to přece nešlo, a tak vedla první cesta za nimi. Místní dobrovolní hasiči byli z našeho nápadu nadšeni, ale když to má být cvičení, chtějí se taky sami něco naučit. Proto šup za profesionálními hasiči domluvit součinnost.

Vypadá to jako pohádka o kohoutkovi a slepičce, ale nakonec jsem jednoho dne měla v ředitelně čtyři krásné chlapy. Sen každé ředitelky, která šéfuje samým učitelkám 🙂

Vymysleli jsme jednoduchý scénář. Zakouříme šatny a část schodiště, necháme jedno dítě zavolat na 150 o pomoc, dvě další schováme, aby dobrovolní hasiči museli prohledat školu a někoho zachránit, a pokud bude v den poplachu volná vysokozdvižná plošina, vyzkoušíme i ji.

Jenže jedna věc je plánovat a druhá věc je skutečnost.

Jak to tak bývá, vše dopadlo úplně jinak, než jsme si naplánovali.

Tak trochu za část změn mohu já.

S externím bezpečnostním technikem, který s námi spolupracuje, jsme diskutovali o tom, že to není pro učitelky přínosné, když ví, že bude poplach. Proto jsme se pokusili nachystat překvapení i jim.

Rozhodli jsme se vyhlásit poplach o přestávce.

Nevím, jak vy, ale já ve školství pracuji už dvacet let, ale požární poplach byl na všech školách vyhlašován zásadně v průběhu vyučování. Podle mého je ale největší pravděpodobnost objevení požáru právě o přestávce.

V hodinách je většina učitelů ve třídách nebo v kabinetech či kancelářích. Na chodbách se téměř nikdo nepohybuje, pokud nějaký žák nejde zrovna na záchod. U nás dopoledne nejsou ani žádní správní zaměstnanci. Proto nám přestávka přišla jako nejpravděpodobnější čas, kdy je možné objevit požár.

S další změnou přišel náš pan školník, který měl společně s hasičem zadýmit prostory šaten a schodiště. Prý když už tu bude ta plošina, jestli by nemohli zachránit jeho syna (podotýkám, že je to prvňáček). Jenže pusťte prvňáka samotného na plošinu, aby vylezl oknem z nejvyššího patra, takže přišla na řadu naše paní ekonomka. Musí je zachránit oba.

A pak přišel den D!

V průběhu první vyučovací hodiny přijel velitel hasičského záchranného sboru a spolu se školníkem zapojili přístroj na výrobu kouře. To ještě proběhlo podle scénáře, ale pak to začalo.

Měla jsem za úkol poslat před koncem první hodiny žáka do šatny, aby objevil požár a pomocí telefonu velitele hasičů zavolal na 150. Já ale poslala žákyni. Byl to okamžitý nápad. Měli jsme skupinovou práci a Alžběta neustále rušila, tak jsem poslala ji.

Během minuty byla zpět. A já celá vyděšená se ptám, co tu dělá. Prý mám poslat toho kluka, vyřizovala mi vzkaz. Běž zpátky a řekni, že jsi místo toho kluka.

Zřejmě se mi podařilo zmást i velitele hasičů.

To už zvonilo na přestávku. Po cestě ze třídy jsem potkala Kubu z páté třídy, jak jde na záchod, tak jsem ho vzala s sebou do ředitelny. Měl se po vyhlášení poplachu společně s Alžbětou někde ve škole schovat, aby ho dobrovolní hasiči museli najít.

Téměř vzápětí, co jsme dorazili do ředitelny, přiběhla udýchaná Alžběta s velitelem hasičů v zádech, že v šatně hoří a že zavolala na 150. Vyhlásila jsem tedy rozhlasem požární poplach.

IMG_5194

Všichni jsme spořádaně opustili školu a sešli se na hřišti, teda až na 4.A. Když jsem zjistila, že chybí celá třída, doběhla jsem do školy a vyběhla do posledního patra (budu muset začít trénovat, protože můj čas nebyl nijak závratný). Otevřela jsem dveře třídy a tam se všichni spořádaně učili.

Později jsem zjistila, že měli ztlumený rozhlas, který sice mluvil, ale o přestávce to nebylo slyšet.

4.A opouštěla školu zrovna v okamžiku, kdy přijíždělo požární auto dobrovolných hasičů. Podala jsem hlášení veliteli zásahu a ti šli do budovy hledat tři děti a paní ekonomku.

IMG_5191

Chvíli po nich přijeli profesionální hasiči a celí udivení zjistili, že je to jen cvičení. On jim totiž velitel (ten, který byl u nás ve škole od rána) taky nic neprozradil. Vzali to s humorem a v klidu pokračovali.

Fajn ale za chvíli dorazili policisté. Vypadali jako nějaká zásahovka pátrající po nebezpečném zločinci. Jen kukly na hlavách jim chyběly. Šel z nich strach. Ti očividně taky nevěděli, že jde o cvičení. Proběhla menší výměna názorů, ale nakonec to dopadlo.

Pak jsem ale měla šok já. Přišel za mnou velitel zásahu profesionálních hasičů, že potřebuje zjistit informace o požáru a o těch, kdo zůstali uvnitř budovy. Normálně by mu to říkal velitel dobrovolných hasičů, ale ten byl zrovna uvnitř. Tak já říkám, že uvnitř zůstali tři žáci a paní ekonomka a on na mě, že to nesedí. Právě se totiž dozvěděl vysílačkou, že hasiči zachránili z tělocvičny čtrnáct maminek s velmi malými dětmi.

Vytřeštila jsem oči a došlo mi, že ve středu dopoledne cvičí v naší tělocvičně maminky s dětmi. Když jsem je viděla vycházet z budovy, do smíchu jim vážně nebylo. A to nemluvím o těch malých dětech. No co, trénovat se musí už od útlého věku.

IMG_5190 IMG_5193

Zásah skončil vyproštěním zbylých dvou osob pomocí vysokozdvižné plošiny. Ověřili jsme naše postupy a přišli jsme na spoustu situací, které bude potřeba do budoucna vyřešit. Ale proto jsme to přece dělali.

Jedno ale vím. Jak profesionální, tak dobrovolní hasiči dělají svou práci víc než dobře.

A za to jim děkuji!

 

 

 

 

Lenka Skýbová

Mou vášní je využívání dotykového zařízení ve vyučování a díky tomu pomáhám učitelům ovládnout iPad tak, aby jejich výuka byla netradiční, zábavná a smysluplná.

Můj příběh si přečtěte zde >>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *